Náboženská bratrstva v kultuře raněnovověké Moravy

Prameny

Největší výpovědní hodnotu mají tzv. děkanské matriky olomoucké diecéze. Nedochovaly se však rovnoměrně pro celou diecézi; nezvěstná je dnes většina děkanských matrik z území pozdější brněnské diecéze, chybějí údaje i pro samotnou Olomouc¹. Ve dvou starších řadách ze 70. a 90. let. 17. stol. lze dohledat převážně jen stručné zmínky o bratrstvech u děkanských kostelů, popsaných nejpodrobněji. Nejde však o systematické údaje jako v případě farářských relací pražské diecéze. Podstatně více údajů, včetně doby založení, poskytuje mladší řada děkanských matrik přibližně z let 1771-1772 (v severovýchodní části diecéze byly podobné matriky pořízeny také v 60. letech 18. stol.), kde se důraz na evidenci hmotného stavu farností projevil i v charakteru údajů věnovaných bratrstvům (16. kapitola: An in Ecclesia sit alique confraternitas, vel confoederatio erecta?). Kromě samotného výčtu bratrstev a soupisu jejich jmění kapitola obsahuje údaje o vzniku a zakladateli (případně jakou částkou zakladatel bratrstvo nadal), potvrzení a schválení biskupskou konzistoří, někdy také doklady o inkorporaci k některému z mateřských bratrstev. Děkanské matriky neevidují řádová bratrstva a jejich pobočky, úroveň jejich poznání proto mnohdy zaostává za farními bratrstvy².

Vedle děkanských matrik představuje snad nejvýznamnější soubor pramenů signatura B313 (Bruderschaften) ve fondu Moravskoslezského Gubernia (MZA, B1). Jde o celkem 9 kartonů zahrnujících agendu spojenou s postupným omezováním a následným rušením bratrstev na Moravě a ve Slezsku (1771-1786). Tento soubor je cenný především proto, že obsahuje nejúplnější soupisy bratrstev v rámci Moravy a rakouské části Slezska z 80. let 18. století. Zvlášť je také vyhotoven soupis mariánských kongregací při jezuitských a piaristických kolejích, včetně družin měšťanských, které zčásti registrují děkanské matriky. I tyto typy náboženských sdružení pak evidují soupisy bratrstev rozdělené podle jednotlivých krajů (brněnský, hradišťský, jihlavský, znojemský, přerovský, olomoucký, krnovský a těšínský), které se však dále rozdělují podle děkanátů – na této úrovni se tedy již alespoň přibližně dodržují hranice církevní správy. Vzhledem k územní působnosti gubernia však tyto soupisy neodpovídají přesně hranicím tehdy nově vzniklé olomoucké arcidiecéze (1777), ale v případě části krnovského kraje a celého těšínského jde o území diecéze vratislavské.

Nejcennější soupisy v rámci jednotlivých krajů představují seznamy vyhotovené podle majetkových fassí jednotlivých bratrstev (Summarische Zusammenziehung das innenbenante Bruderschaften nach Zielgaben deren mittelst dem Königlichen Kreissamten eingebrachten Fassionen). Především těchto písemností bylo využito při excerpci údajů pro databázi. Tyto celkové soupisy však na rozdíl od jednotlivých fassí (ty jen v některých případech) evidují také bratrstva Ustavičné adorace Nejsvětější Svátosti (Confraternitas perpetuae Adorationis ss. Sacramenti, zde často zvané Corporis Christi Bruderschaft). Ty byly v diecézi centrálně zaváděny roku 1773 dekretem císařovny Marie Terezie a neměly mít žádný majetek, proto nejsou zahrnuty do katalogu.

Zřejmě vůbec nejcennější písemnost z celého souboru však představuje dokument nadepsaný Individual Repartition, vložený mezi fasse olomouckého kraje (karton č. 128). Jde o soupis každoročně odváděných příspěvků (konkrétně k roku 1784) Náboženskému fondu z kapitálií bratrstev. Jako jediný seznam zahrnuje bratrstva alespoň z celého území Moravy včetně osoblažské enklávy, eviduje také všechny zmíněné typy bratrstev včetně bratrstev řádových, opomíjí však třetí řády a nově zavedená bratrstva Ustavičné adorace Nejsvětější Svátosti (původní Božítělová bratrstva opomenuta nejsou). Soupis eviduje celkem 182 bratrstev.

Na rozdíl od českých poměrů neobsahují akta likvidační komise téměř žádné písemnosti vzniklé přímo činností bratrstev. Pouze v případě tří bratrstev jsou přiloženy také účetní knihy, které tak představující poměrně cenný pramen.

Z fondu B16 Moravského zemského archivu pochází podobně cenný soubor písemností, v tomto případě se však týká především zrušených bratrstev brněnského kraje. Vzhledem k podobnému charakteru písemností z fondu gubernia je lze využít především pro vzájemnou komparaci³.

Odlišný charakter mají písemnosti shromážděné či vzniklé z popudu biskupské konzistoře, které se však uceleně dochovaly spíše v případě brněnské konzistoře: ve dvou kartonech se ve svazcích podle jednotlivých děkanátů nacházejí zprávy, opisy zakládacích a odpustkových listin, v nezanedbatelné míře také tisky jednotlivých bratrstev, z nichž některé jsou unikáty. O skartaci obdobných písemností z fondu olomouckého arcibiskupství (sign. 15/5-6) se zmiňuje Rudolf Zuber, podle nějž měly být tyto materiály roztříděny podle jednotlivých typů bratrstev⁴. Přesto se v Zemském archivu v Opavě, pobočka Olomouc nalézá nezanedbatelné množství důležitých pramenů, především žádostí o schválení samotných bratrstev. Tyto dokumenty se dochovaly ve fondu Arcibiskupství Olomouc (AO), v rámci tvz. parochialií (tedy písemností roztříděných dle jednotlivých farností), a ve fondu Arcibiskupské konzistoře.

Významný pramen představuje rovněž sbírka aktového materiálu uložená ve fondu olomoucké konzistoře (sign. C8) mapující stav náboženských bratrstev v jednotlivých farnostech. Dochované archiválie jsou zčásti výsledkem dotazníkové akce Arcibiskupské konzistoře, která proběhla mezi diecézním klérem v letech 1858 – 1864. Zjišťovací akce konzistoře měla za cíl nashromáždit dostatečné množství informací a zjistit, zda by bylo možné náboženská bratrstva opět uvést do církevního života. Celkem 27 kartonů archivního materiálu má z hlediska studia náboženských a církevních dějin ranho novověku dvojí vypovídací rovinu. Především relace farářů jsou doplněny bohatými přílohami papežských listin, biskupských konfirmací, dobové korespondence a opisů stanov, které nahrazují v mnoha případech skartované písemnosti z doby rušení náboženských bratrstev v 80. letech 18. století. Svou nespornou vypovídací hodnotu mají ovšem i samotné relace farářů, které odrážejí postoje jednotlivých duchovních k otázce znovu obnovení náboženských bratrstev a využití jejich organizačního potenciálu v 2. polovině 19. století⁵.

Na rozdíl od situace v pražské diecézi se vlastní písemnosti bratrstev olomoucké diecéze dochovaly pouze rozptýleně především po moravských (slezských) archivech a dalších sbírkách⁶. V tomto případě hraje negativní roli také nezpracovanost mnoha farních fondů. I tak lze říci, že pramenná základna je poměrně chudá: pomineme-li specifickou pramennou základu jezuitských sodalit, pak vedle většího množství členských matrik a účtů bratrstev je známo jen minimum pamětních knih (bratrstvo Božího těla v Olomouci, bratrstvo Nanebevzetí Panny Marie v Hulíně), nebo matrik zemřelých (škapulířové bratrstvo v Moravské Ostravě). Především písemnosti související se zřízením bratrstva (týkají se tedy patronátního práva), nemusejí být pouze součástí centrálních církevních fondů⁷, ale také fondů velkostatků⁸.

Častý nedostatek rukopisných pramenů (matriky, účty) především v případě řádových bratrstev může z části nahradit obrovské množství různorodé tištěné produkce, která vedle členských lístků nebo výročních zpráv se seznamy zemřelých zahrnovala také obsáhlé modlitební knihy, členské příručky a výroční tisky. Knihopis Digital (www.knihopis.org) v tomto ohledu zahrnuje jen zlomek celkové produkce, oproti tomu Dokoupilův Soupis brněnských tisků do roku 1800 (Brno 1978) na základě archivních materiálů eviduje i nedochované tisky mnoha jihomoravských bratrstev a je zároveň důkazem o ekonomickém významu bratrstev jako zadavatelů. Mnohé tisky dnes existují pouze v jediném exempláři, mnohé zůstávají doposud nepovšimnuty především v klášterních a farních knihovnách.

Zatím téměř neprobádané pole představují prameny hmotné povahy⁹ - výjimku představuje částečně zdokumentovaná problematika knižní ilustrace v členských matrikách¹⁰. Vedle liturgických předmětů a dalších movitostí sem náleží například doklady provázanosti kultu (s vědomím víceznačnosti tohoto termínu) určitého bratrstva se zasvěcením farního, filiálního, konventního chrámu či kaple. Hmotným pramenem může být také přímo kaple bratrstva, její mobiliář, pohřební krypta, oltář, ale také pečeť¹¹.